Z filmů se dá mnohdy naučit spousta super věcí. Jak pro běžný život, tak klidně i pro trénink bojových umění. A proč taky ne? Je spousta filmů o bojových uměních, které bych mohl z fleku doporučit.
Naproti tomu je i dost blbin, a právě o bojových uměních, které můžou spíš ublížit a časem se z nich může stát takový mýtus, kterému všichni nezasvěcení slepě věří.
Jedním z takových mýtů je právě teorie o tom, že se při boji muže proti muži musíte dívat protivníkovi do očí.
Věřím, že tím můžu nabourat myšlenkové pochody mnoha McBojovníků, ale možná proto je tam dole to okénko pro jejich a nejen jejich názory.Každý názor dobrý, ale v tomhle má, věřte, spousta dobrých bojovníků už dávno jasno.
Je téměř nemožné sledovat změnu velikosti už něčeho tak malého, jako je oční zornice a pokud se Váš protivník ještě k tomu hýbe, tak byste museli být Chuck Norris, abyste byli schopni rozeznat zornici v něčem tak malém a složitém jako je oko.
Upřeným sledováním a snažením se snad i nějakou změnu velikosti zaznamenat navíc příliš zaměstnáváte svou pozornost a prodlužujete tak reakční dobu reflexu, na který všichni tak při boji spoléháme.
Nemluvě o tom, že zornice mění svou velikost především na základě změny intenzity světla v prostoru, kde se nachází.
A co víc; když někomu budete pořád civět do očí, akorát tak vyprovokujete rvačku, protože pohled do očí je odjakživa pokládán za agresi. Zeptejte se svého psa…
Oči jsou tedy to poslední na co byste se měli během souboje dívat.
Nejlepším místem kam se dívat jsou tedy „ruce“ Vašeho nepřítele. Ruce jsou nejen zbraní samy o sobě (v bojových sportech, kde se nepoužívají zbraně), ale pokud jdete proti někomu na ulici a on se Vás chystá napadnout nožem, jazykem po něm asi šmátrat nebude.
Právě z pohybu rukou poznáte, na čem jste. Pokud má útočník ruce v pěst nebo je při přibližování k Vám v pěst zavírá, nevěstí to nic dobrého.
Bojovníci preferující otevřenou ruku si naopak často vyhrnují rukávy a snaží se mít zápěstí co nejvíce pohyblivé. Často i krčí prsty tak, aby jejich dlaň dostala formu tlapy. Namísto zavřených pěstí Vám pak spíš ukáží dlaně.
Pokud z rukou nic poznat nepůjde, ale je jasné, že se k boji schyluje, anebo už probíhá, pak máte jistotu, že se díváte na to správné místo.
„Výrazem v ksichtu Váš protivník rvačku nevyhraje. Mlátit Vás bude rukama a nohama!“
Nejdůležitější je pro Vás jako bojovníka vnímat pohyby celého těla a podle zkušenosti posuzovat, co se na vás chystá.
Proto doporučuji do tréninku začlenit pozorování sparinga při provádění technik. Dá se z toho hodně naučit a bude pro Vás mnohem snazší nejen odhadnout, na jaký útok se soupeř chystá, ale také nasadit patřičnou obranu.
Zbavte se přežitých mýtů a pozorujte své protivníky i kamarády. Učte se z jejich pohybů. Pozorujte.